otec Karel Solařík st. - keramický malíř, designér

(3.9.1893 - 2.5.1960)

 

Narodil se 3.9.1893 ve Strážnici. Absolvoval Odbornou keramickou školu v Bechyni obor malba. V roce 1912 přišel na pozvání Jaroňků do Rožnova malovat do jejich malírny porcelánu. V Rožnově pod Radhoštěm se seznámil se svou budoucí ženou Annou Jurečkovou. V roce 1918 si otevřel vlastní malírnu. Byl to původně domek pro podruhy o velikosti 4,5x4m s nevelkou kuchyní. Zde žil i maloval a prodával porcelán. V roce 1923 kvůli výpovědi z domku si díky půjčce zakoupili pozemek a takřka naproti jejich bývalému působišti si postavili nový dům, jehož část pronajal rožnovskému hodináři Bartoňovi. Koncem třicátých let svoji novou dílnu vybavil elektrickou pecí, což mu umožnilo experimentovat se složitými valéry barev. Na rozdíl od Aloise Jaroňka pracoval v dílně sám, nejvýše s jedním učněm. Mezi jeho učedníky patřili např. Bohuslav Pavlát, Theodor Halamíček a František Gajdušek a také jeho syn Karel, který s ním několik let v dílně pracoval. Vytvářel malbu na vázy, kávové a čajové soupravy, dózy, závěsné dekorativní talíře, popelníčky atd. Maloval také na dřevo a také do něj vypaloval, maloval i obrazy a vyráběl gobelíny. V rámci znárodnění po převratu v roce 1948 mu byla zabavena dílna. Tím mu bylo znemožněno dál pokračovat v malbě porcelánu, a proto alespoň vyráběl z umělé rohoviny drobné upomínkové předměty s valašskou tématikou. V roce 1955 měl mozkovou příhodu, na jejíž následky po pěti letech 2.5.1960 zemřel. Jeho synové Emil a Karel byli rovněž výtvarnými umělci.

     Z jeho tvorby se dochovalo asi tisíc ornamentálních návrhů pro malbu porcelánu. Jak tyto návrhy, malovaný porcelán, tak i další jeho výrobky jsou uloženy ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm a jsou součástí expozice.

     V roce 2005 vyšla při příležitosti 80. výroční otevření  Valašského muzea v přírodě  Rožnově pod Radhoštěm  Denise Hrůzkové publikace  Rožnovský malovaný porcelán, Jaroňka, Solaříka a Matějky.

Z této knihy jsme čerpali údaje do tohoto článku.

Fotografie malovaného porcelánu ze soukromých sbírek jsou v galerii Picasa-porcelán.

Na výstavě obrazů Karla Solaříka ml. v KCMT byl také k vidění malovaný porcelán ve fotografiích.

 

bratr Emil Solařík - sochař

Narozen 27. října 1921 v Rožnově pod Radhoštěm v rodině malíře keramiky Karla Solaříka st. Absolvoval učitelský ústav ve Valašském Meziříčí a Školu umění ve Zlíně.
Jeho spolužákem byl známý karlovarský sochař Karel Kuneš. Jako 21. ročník byl totálně nasazen, kde těžce onemocněl srdeční chorobou a následky tohoto onemocnění jej pak pronásledovaly po celý život. Umělecké vzdělání zakončil studiem na Vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze v ateliéru prof. Karla Dvořáka. Studia zakončil až po skončení II.světové války. V roce 1947 přišel do Ústí na Labem za manželkou Filomenou Anderlovou. Zde stál u zrodu severočeské pobočky Svazu výtvarných umělců. Emil Solařík má na svém kontě několik pomníků, plastik, reiléfů a bust. Rovněž vytvářel i drobnější figurální kompozice s tématikou rodiny, portréty a keramiku. Byl tak vynikající kreslíř a karikaturista. Z jeho větších prací se zachovala socha rudoarmějce před lovosickým zámkem a v ústeckých Městských sadech. Občas pracoval i svým bratem malířem Karlem Solaříkem. ? Emil Solařík je autorem základního kamene Národního divadla, bohužel z Ústí do Prahy dorazil až dodatečně – v roce 1968, jelikož v 19. století tu převládal německý národnostní živel a tomu stavba české Zlaté kapličky přišla tak nějak nezajímavá, přinejmenším.
Solařík se samozřejmě věnoval i dalším dílům. Jeho válečná choroba ho ovšem nenechala na pokoji. Nakonec ho donutila věnovat se drobnějším plastikám, linorytům, odznakům, čestným uznáním a plakátům.
Zemřel předčasně 24. května 1970 v Ústí nad Labem.

 

 

Akvarel od jeho bratra Karla Solaříka, malovaný v třicátých letech.